Všichni víme, že před zimou bychom měli zkontrolovat svá auta. Víme, že máme přezout, překontrolovat stav stěračů nebo autobaterie. Někteří ale zapomínají na provozní kapaliny, ke kterým se řadí i chladicí směs. A taková špatně vybraná chladicí kapalina může šoféry pořádně potrápit.

Chladicí kapalina plní řadu funkcí. První a nejdůležitější je schopnost nezamrznout. Tuto vlastnost chladicí kapalině propůjčuje základní složka, kterou lze velmi jednoduše změřit hustoměrem chladicí kapaliny. Z výsledku se dozvíte, jaké mrazy chladicí kapalina zvládne. Ideální hodnotou naředění chladicí kapaliny je na -30 °C až -36 °C. Právě v té chvíli poskytuje pro naše podmínky dostatečnou ochranu a také tu správnou viskozitu a teplosměnnost.

Další důležitou funkcí je ochrana chladicí soustavy a motoru. To zajišťují přesně vyvážená aditiva, která poskytují kapalině například antikorozní ochranu anebo neméně důležitou materiálovou kompatibilitu. Jednoduše řečeno zajistí, že motor zevnitř nebude rezavět, že předčasně nezestárnou a nepopraskají hadice, že nepraskne chladič vlivem zanesení nečistotami či přetlakováním soustavy, ale v neposlední řadě zajistí i to, že se nenaruší těsnění uvnitř motoru vlivem nekompatibility a agresivních látek.

Špatný výběr je problém

Odborník značky Sheron, říká, že pokud chladicí kapalinu před zimou včas nevyměníme nebo špatně vybereme její odolnost proti mrazu, přijde nás oprava vozu na desetitisíce. A úplně zbytečně. Ve chvíli, kdy vybereme špatně, může kapalina v prvé řadě zamrznout. Zní to možná jako malý problém, vždyť kapalina v teple zase rozmrzne, ovšem má to háček. Vlivem rozpínání kapaliny hrozí závažné poškození motoru, v horším případě i prasknutí jeho bloku.

Důležitá je i zmíněná obměna chladicí kapaliny. Řidiči by měli dodržovat uvedené intervaly, které jsou uvedené na balení. Kapalina sice zůstává více méně odolná proti mrazu, ovšem po uplynutí výměnné lhůty přestává chránit motor. Vyčerpají se z ní totiž aditiva, která jej průběžně ošetřují. V tu chvíli může motor začít zevnitř rezivět, gumové části rychleji stárnou, trpí i různá těsnění a celá chladící soustava.

Kdy je ten správná čas?

U moderních aut bývá ideálním termínem výměny lhůta 5 let. U starších aut to může být i častěji. Vždy si ale dobře hlídejte, kolik nemrznoucí směsi v autě máte. Pokud ji budete dolévat, vždy se držte stejné barvy kapaliny, která je přes nádobku vidět. Nikdy nepřesahujte risku s označením maximálního množství. A ještě jedna malá rada: neřeďte chladicí kapalinu destilovanou vodou! V létě to nevadí, ale v zimě byste mohli být nemile překvapeni.

ZDROJ: garaz.cz

Sezona zimních pneumatik je tady, a tak je opět čas si připomenout klíčové informace o nich. Připomeňme si, kdy jsou opravdu povinné, jak jsou označené či jak je to s nimi v zahraničí.

Přelom října a listopadu je dnes už tradiční období přezouvání pneumatik. Zatímco někteří výměnu letních pneu za zimní nechávají na servisech, jiní tento proces dělají vlastnoručně. Obě skupiny řidičů by si však měly připomenout základní pravidla o použití zimních pneumatik.

Zákon o zimních pneumatikách

Povinnost nazout zimní pneumatiky stanovuje zákon 361/2000 Sb., kdy dle paragrafu §40a mají řidiči povinnost použít zimní pneumatiky v období od 1. listopadu do 31. března, pokud:

• Je na silnici souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza
• Lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza

To konkrétně znamená, že zákon myslí na výkyvy počasí, tedy situace, kdy v zimním období vládne teplé počasí. V praxi tedy musíte zimní pneu nazout opravdu jen v případě, kdy nastává skutečné zimní počasí se sněhem a ledem.

Zároveň ale paragraf §40a stanovuje, že zimní pneumatiky musí mít u osobních automobilů do maximální přípustné hmotnosti 3,5 tuny hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm. U vozů do 3,5 tuny pak zimní obutí musí být použito na všech kolech, u vozidel nad 3,5 tuny však stačí je mít jen na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. V jejich případě však dezén musí mít alespoň 6 mm. Pro motocykly naopak povinnost mít zimní obutí stanovena není.

Stáří pneumatiky pak v českých podmínkách stanoveno není, obecně však odborníci doporučují jezdit na zimních pneumatikách nejvýše čtyři sezony. Guma totiž vnějšími podmínkami časem degraduje a ztrácí v průběhu let své vlastnosti.

Značka zimní výbava

Speciálním případem jsou však úseky označené značkou C15 a „zimní výbava“, které se typicky nacházejí na horách. Na takových úsecích je obutí zimních pneumatik povinné celý rok, respektive bývá doplněná o dodatkovou tabulku s časovým obdobím platnosti, případně ji místní samospráva na jaře zakrývá. 

Obce totiž mohou samy rozhodnout, v jakém období bude zimní obutí na takovém úseku povinné. Na první pohled nesmyslné nahrazení dřívější platnosti jen na období mezi 1. listopadem a 31. březnem tak má svoji logiku.

Označení zimní pneumatiky

Když už mluvíme o obutí zimních pneumatik, je také nutné zmínit, jak je takové obutí vlastně označeno. Za zimní pneumatiku je ze zákona považována taková, na jejíž bočnici je vyznačeno označení M+S (M-S, M/S, M&S, MS), případně ET, ML, MPT nebo POR.

Takové gumy jsou přizpůsobeny jízdě na zablácených nebo zasněžených površích. V praxi ale písmeny M+S bývají označeny i pneumatiky pro terénní vozy, proto mnozí výrobci pneumatik využívají také alternativní značení zimních pneu, v podobě symbolu sněhové vločky v horském štítu.

V praxi je proto výhodnější se řídit tímto označením na bočnici gumy, než se spoléhat jen na písmena M+S. Tímto způsobem nicméně bývají označeny také celoroční pneumatiky, které mohou být vhodnou alternativou pro řidiče, kteří toho tolik v extrémním počasí nenajezdí.

Při výběru se pak můžete řídit novými štítky, jejichž součástí je nově také QR kód, který zákazníka navede na elektronickou databázi produktových listů výrobků, díky čemuž mohou o pneumatice zjistit také další informace, případně si ověřit, že štítek na pneumatice je správný a bez chyby.

Pokuty za neobutí zimních pneumatik

Za nedodržení pravidel o nazutí zimních pneumatik samozřejmě hrozí pokuty. Na místě může policista udělit blokovou pokutu až ve výši 2.000 korun, ve správním řízení výše pokuty může vzrůst až na 2.500 Kč. 

Vyšší trest pak může znamenat případná nehoda v zimním období na letních nebo sjetých pneumatikách. V takovém případě totiž pojišťovna může po viníkovi havárie požadovat zaplacení části peněz, které z pojištění vyplatila na úhradu škody.

Zimní pneumatiky v zahraničí

Výše zmíněná pravidla pro obutí zimních pneumatik jsou každopádně platná pouze na českých silnicích, v rámci Evropské unie nijak sjednocena nejsou, i kvůli odlišnému klimatu v té které zemi. Každá země si tak povinnost o nazutí zimních pneumatik stanovuje sama.

V Německu a Slovensku je zimní obutí povinné při jízdě na sněhu, ledu či námraze, při nedodržení pravidla řidiči hrozí pokuta až 60 eur (na Slovensku), respektive až 80 eur (v Německu), což je asi 1.600 korun, respektive cca 2.100 korun. Mimochodem na Slovensku stačí u zimních pneu hloubka dezénu 3 mm, pro vozidla nad 3,5 tuny jsou nicméně zimní pneumatiky povinné od 15. listopadu do 31. března bez ohledu na počasí.

V Rakousku to funguje obdobně, zimní pneumatiky jsou povinné mezi 1. listopadem a 15. dubnem, pokud to vyžadují povětrnostní podmínky. V případě vozů s letními pneumatikami jsou v případě špatné sjízdnosti vozovky vyžadovány sněhové řetězy, které si lze dokonce zapůjčit třeba u hraničních přechodů. Naopak v Polsku jsou zimní pneumatiky pouze doporučené.

ZDROJ: www.auto.cz

Mazání motoru je důležité, o tom není pochyb. Jenže není olej jako olej. Poradíme, co znamenají jednotlivá označení a podle čeho se při výběru oleje řídit.

Je několik zásad pro výměny a dolévání motorového oleje, které je nutné dodržovat. Jen tak lze zajistit optimální podmínky pro dlouhou životnost pohonné jednotky. Mnoho motoristů se však těmito pravidly neřídí. Buď je neznají, nebo se nechají strhnout nějakou zaručenou radou typu „dej tam lepší olej, tím ničemu neublížíš.“ Často bývá opak pravdou. Jak tedy svému motoru neublížit?

Základní a jednoduchou radou při výměně oleje je řídit se pokyny výrobce daného vozidla a používat jen maziva jím určených specifikací. Je důležitá specifikace ACEA či API (určují výkonnostní třídu). Podle ní poznáte, zda olej splňuje požadavky vašeho motoru. Stejně tak je ale důležitá klasifikace SAE určující viskozitu. Výrobci motorových vozidel většinou dávají na výběr z několika různých tříd SAE.

Výkonnostní třídy

Kvalita motorových olejů je dána nejen výrobcem, ale především výkonnostní třídou ACEA nebo API. Výkonnostní třídy určují, zda lze olej použít pro benzinové nebo vznětové motory, jde-li o náplň s prodlouženým intervalem výměny nebo třeba jedná-li se o vhodný olej pro motory s přímým vstřikováním paliva. Určují také, pro jak staré motory lze olej použít. Například API SJ značí, že jde o náplň pro agregáty z roku 1996 a mladší.

Označení ACEA A1/B1 popisuje standardní olej s běžnými intervaly výměny (písmeno „A“ znamená, že lze použít pro benzinové motory, „B“ pro dieselové). Značení ACEA A3/B3 se používá pro oleje vhodné pro vysokou zátěž a prodloužený interval výměny, ACEA A4/B4 zase pro agregáty s přímým vstřikováním.

Značení výkonnostních tříd je povýšeno nad vše ostatní. Je rozhodně důležitější než značka výrobce oleje! Tím, že do motoru nalejete místo maziva renomované firmy produkt od neznámého výrobce, prakticky nic nezkazíte. Jistě rozdíly jsou, ale k poškození by rozhodně nemělo dojít. Zato pokud zvolíte olej sebeslavnější značky s nesprávnou výkonnostní třídou, dáváte svůj motor všanc.

Minerál, či syntetika?

Mnoho olejářů vám dnes řekne, že plně minerální ani plně syntetický olej už neexistuje. Přesto jde o zavedená označení z dřívější doby, která jsou hojně používaná mezi motoristy i dnes. Za plně syntetické oleje přitom podle tohoto klíče platí náplně se značením 0W či 5W (například 0W-40), polosyntetikou jsou produkty se značením 10W a za minerály se považují všechny další oleje s vyšším číslem – většinou se již používá jen 15W, velmi zřídka 20W.

Samotné číslo přitom vždy značí takzvanou startovatelnost motoru při nízkých teplotách. Čím je číslice před „W“ nižší, tím řidší olej máte před sebou. V zimě je tedy tekutější za studena a zpočátku lépe maže. Pokud můžete podle pokynů výrobce použít do automobilu například 10W-40 nebo 5W-40, druhý jmenovaný bude vhodnější pro zimní provoz.

Druhá číslice za pomlčkou značí hustotu oleje za vysokých letních teplot. Čím vyšší číslice, tím může být okolní teplota vyšší při zajištění dostatečného mazání motoru. Příliš řídký olej by měl za následek trhání mazacího filmu. V našich klimatických podmínkách jsou optimální třídy 40 a 50, 30 představuje dolní mez, 60 se užívá u speciálních olejů pro závodní motory.

Oleje s číslem 60 mají v běžném režimu vysokou hustotu i po zahřátí, což může negativně ovlivňovat výkon agregátu, při závodech ale pohonná jednotka pracuje v extrémním zatížení, více se zahřívá a pak má takovýto olej své opodstatnění. Laik by teď mohl nabýt dojmu, že ideál představuje olej 0W-40 či 0W-50, ale tak to rozhodně není.

Kromě toho, že je důležité i jaký olej byl v daném voze užíván doposud, užití příliš řídké náplně může mít fatální následky v podobě vážného poškození. Narážíme na to, co zde už zaznělo: dodržujte pokyny výrobce vozu. Třeba je-li doporučeno užití oleje 5W-40, jeho nahrazení třídou 0W-40 může mít za následek trhání mazacího filmu a způsobit tak například přidření ložisek na klikové hřídeli.

Jak vyměnit olej?

Nová náplň by měla vyhovovat požadavkům výrobce vozidla. Obecně se nedoporučuje přechod z horšího oleje na lepší, tedy například z polosyntetiky na plnou syntetiku. Zde totiž hrozí uvolnění úsad a ucpání mazacích kanálků – výsledkem může být zničení motoru. Moderní oleje by sice neměly dělat úsady téměř žádné, přesto zde určité riziko existuje.

Možnosti a rizika výplachu pohonné jednotky? Někteří mechanici vám v tomto případě doporučí udělat výplach motoru pomocí speciální chemie, jež se přidá do starého oleje, a po určité době běhu se vše vypustí. Pak teprve přichází na řadu nový olej. Opatrnější cestu po výplachu představuje aplikace nějakého levného oleje splňujícího požadované nároky a jeho nahrazení třeba už po 100 km další novou náplní. Levný olej sesbírá zbytky výplachové chemie a nový pak přijde do lépe vyčištěného motoru. I zde ale existuje riziko, že výplach uvolní některé úsady, jež se nepodaří vypustit a později mohou zapříčinit vážné problémy.

Výplach se někdy dělá, i když koupíte ojetý vůz a netušíte, jaký olej předchozí majitel používal. Horší olej, tedy třeba polosyntetika místo syntetiky, se používá, pokud agregát trpí vyšší spotřebou oleje. Větší hustota pak tuto spotřebu dokáže o něco snížit. Existují i speciální oleje, které jsou určeny pro automobily s vyšším počtem ujetých kilometrů. Za normálního režimu by se ale měla stará náplň nahrazovat olejem shodných parametrů. Nemusí být ale od stejného výrobce. S olejem se přitom vždy mění i olejový filtr.

Pokud dochází k úbytku oleje, vždy by se měl dolévat produktem stejné značky a viskozity. Důvod je prostý. Jednotliví výrobci používají různé přísady zlepšující mazivost a podobně. Promíchání přísad různých firem by přitom nemuselo dělat dobrotu.

Přísady do oleje

Na trhu najdete také různé přísady do oleje, které podle výrobců snižují hlučnost a kouřivost motoru, popřípadě zajistí vytvořením ochranného filmu lepší mazání za zhoršených podmínek. Některé dokonce umějí po určitou dobu ochránit motor běžící bez oleje (nebo při jeho velmi nízké hladině). Olejáři tyto přísady neuznávají a mnohdy dokonce říkají, že škodí motoru. Z vlastní zkušenosti ale víme, že některé určitě umějí krátkodobě ochránit agregát či vylepšit jeho vlastnosti.

Při výběru vhodného oleje je důležité zohlednit především pokyny výrobce vozu. Z olejů, které splňují jeho požadavky, už můžete vybírat podle svých představ a finančních prostředků. Mějte však stále na paměti, že rozhodující je výkonnostní třída a viskozita, nikoliv značka oleje.

ZDROJ: autoweb.cz